V DIS 5/2018 jsme psali o návrhu Komory daňových poradců na výpočet spotřeby „PHM“ u elektromobilu, který byl předložen GFŘ k odsouhlasení. Výpočet spotřeby byl navržen poměrně komplikovaně a mnohdy spočíval na průměrných sazbách cen energie, které nebyly podloženy dokladem o čerpání. Na květnovém zasedání Koordinačního výboru (finanční správa a daňoví poradci) bylo zveřejněno toto stanovisko GFŘ:
Stanovisko GFŘ: Nesouhlas se závěrem navrhovatele V případě silničního motorového vozidla zahrnutého do obchodního majetku poplatníka zákon o daních z příjmů jednoznačně stanoví [§ 24 odst. 2 písm. k)], že výdaje lze uplatnit v prokázané výši, tzn., že poplatník musí oprávněnost uplatnění výdaje prokázat. Lze se ztotožnit s názorem, že zákonem o daních z příjmů není upraveno uplatnění cestovních náhrad v případě vozidel (elektromobilů) nezahrnutých v obchodním majetku poplatníka. Potom je dle našeho názoru možné akceptovat situaci, kdy poplatník uplatní sazbu základní náhrady za použití motorového vozidla.
V případě náhrady „za spotřebované pohonné hmoty“ je však třeba prokázat cenu, za kterou je elektřina pořízena, a rovněž spotřebu elektřiny na ujetou vzdálenost.
Uvedený závěr je potvrzen i stanoviskem Ministerstva práce a sociálních věcí v dané věci, dle kterého je třeba při stanovení náhrady spotřebované pohonné hmoty vycházet z údaje o spotřebě při kombinovaném provozu uvedeném v technickém průkazu vozidla.
Obdobně je dle MPSV možné postupovat i případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance požádá o použití vozidla poháněného elektrickou energií. K otázce prokazování ceny pohonné hmoty MPSV uvedlo, že zákoník práce předpokládá, že cena pohonné hmoty bude zásadně prokazována předložením dokladu o jejím nákupu, přičemž tento postup platí i v případě, kdy je vozidlo poháněno elektřinou.
