1/ VÝŠE ODSTUPNÉHO VE VAZBĚ NA DÉLKU PRACOVNÍHO POMĚRU U ZAMĚSTNAVATELE
Novelou od 1. 1. 2012 bylo do ZP vloženo odstupňování výše odstupného podle délky trvání pracovního poměru u zaměstnavatele. Pokud dochází ke skončení pracovního poměru z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) náleží podle § 67 odst. 1 ZP při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně
a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,
d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.
Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.
Nejvíce problémů dělá v současné době určení správné délky trvání pracovního poměru u zaměstnavatele v případě, že pracovní poměr končí výpovědí a zaměstnanec poté onemocní. Podle § 53 odst. 2 ZP končí v těchto případech pracovní poměr teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Konkrétní situace, které mohou v této souvislosti nastat, si uvedeme na následujících příkladech.
Příklad č. 1. Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání 1. 7. 2011 a výpověď mu byla dána 23. 2. 2012. Zaměstnanec skočil pracovní poměr dne 30. 4. a obdrží odstupné ve výši jednonásobku průměrného výdělku.
Příklad č. 2. Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání 1. 7. 2011 a výpověď mu byla dána 23. 2. 2012. Zaměstnanec dne 26. 4. 2012 onemocněl a pracovní neschopnost trvala do 14. 6. 2012. Tomuto zaměstnanci bude náležet odstupné rovněž ve výši jednonásobku průměrného výdělku, protože ani připočtením zbývající části výpovědní doby po skončení pracovní neschopnosti, nedosáhne doba trvání pracovního poměru doby jednoho roku (14. 6. + 5 kal. dnů za 26. 4. až 30. 4., tj. pracovní končí dne 19. 6. 2012).
Příklad č. 3. Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání 1. 7. 2011 a výpověď mu byla dána 23. 2. 2012. Zaměstnanec dne 26. 4. 2012 onemocněl a pracovní neschopnost trvala do 10. 7. 2012. Tomuto zaměstnanci bude náležet odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, protože jeho pracovní poměr končí až dnem 15. 7. 2012, takže jeho pracovní poměr trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky.
Příklad č. 4. Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání 1. 7. 2011 a výpověď mu byla dána 23. 2. 2012. Zaměstnanec dne 26. 4. 2012 onemocněl a pracovní neschopnost trvala do 10. 7. 2012. Zaměstnanec prokazatelně sdělil zaměstnavateli ihned při vzniku pracovní neschopnosti (nejlépe písemně), že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Pracovní poměr tomuto zaměstnanci skončí dne 30. 4. 2012 a obdrží pouze jednonásobek průměrného výdělku, protože jeho pracovní poměr trval méně než 1 rok.
ZÁVĚR: z uvedeného vyplývá, že rozhodující je vždy, kdy pracovní poměr skutečně skončí a nikoliv to, kdy měla výpovědní doba uplynout!
Další problémy se objevují se započtením doby předchozího pracovního poměru do vzniku nového pracovního poměru, pokud doba nepřesáhla dobu 6 měsíců. I zde může nastat několik variant, které si ukážeme na příkladech.
Příklad č. 5. Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2011 a následně k němu nastoupil od 1. 12. 2011. Zaměstnavatel má v současné době problémy s odbytem svých výrobků a dal tomuto zaměstnanci v dubnu výpověď, takže by jeho pracovní poměr měl skončit k 30. 6. Tomuto zaměstnanci bude náležet odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, protože se do doby zaměstnání započte i pracovní poměr v letech 2009 až 2011.
Příklad č. 6. Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2011 a následně k němu nastoupil od 3. 1. 2012. Zaměstnavatel dal tomuto zaměstnanci výpověď pro nadbytečnost v měsíci květnu, takže by jeho pracovní poměr měl skončit 31. 7. 2012, Tomuto zaměstnanci bude náležet odstupné ve výši jednonásobku průměrného výdělku, protože mezi předchozím a následným pracovním poměrem uplynula doba delší než 6 měsíců.
Příklad č. 7. Zaměstnanec vykonával u zaměstnavatele práce na základě dohody o pracovní činnosti od roku 2005. Od 1. 10. 2011 s ním zaměstnavatel sjednal pracovní poměr na dobu neurčitou. V současné době má zaměstnavatel problémy s odbytem svých výrobků a v rámci snižování stavů dal v měsíci květnu tomuto zaměstnanci výpověď pro nadbytečnost, takže jeho pracovní poměr by měl skončit 31. 7. 2012. Tomuto zaměstnanci bude náležet odstupné ve výši jednonásobku průměrného výdělku, protože doba odpracovaná na základě dohody o pracovní činnosti není pracovním poměrem a nikam se nezapočítává.
POZOR: u příkladu 6 a 7 platí to, co bylo uvedeno v příkladu č. 3, tj. pokud by zaměstnancům pracovní poměr skončil z důvodu nemoci až po uplynutí doby jednoho roku od vzniku pracovního poměru, náleželo by mu odstupné vyšší.