4/ POVINNOSTI ZAMĚSTAVATELE V OBLASTI ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB PO NOVELE ZÁKONA O ZAMĚSTNANOSTI
V tomto výkladu se pokusíme projít změny, které vyplývají pro zaměstnavatele z nově přijatého zákona 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. V příštím čísle najdete přehled toho, co může zaměstnanec po ztrátě zaměstnání získat od úřadu práce.
Podle § 3 odst. má státní příslušník jiného členského státu Evropské unie stejné právní postavení v právních vztazích upravených tímto zákonem jako občan ČR, pokud tento zákon nestanoví jinak. Tzn., že se občané z jiných členských států EU můžou ucházet o zaměstnání v ČR stejně, jako naši občané.
Tyto nabídky nesmí mít diskriminační charakter,
nesmí odporovat dobrým mravům a musí být v souladu s pracovněprávními nebo
služebními předpisy.
Zaměstnavatel nesmí při výběru zaměstnanců vyžadovat
informace týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu, politických
postojů, členství v odborech, náboženství, sexuální orientace a dále
informace, které odporují dobrým mravům a osobní údaje, které neslouží k
plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem. Na
žádost uchazeče o zaměstnání je zaměstnavatel povinen prokázat potřebnost
požadovaného osobního údaje.
Tzn., že při přijímání zaměstnanců se bude třeba vyvarovat
vyžadování těchto choulostivých údajů a osobní údaje bychom měli požadovat tam,
kde nám to zákon ukládá - tj. pro účely nemocenského, důchodového či
zdravotního pojištění nebo pro daňové účely. Musíme mít připravený
příslušný zákon, abychom tuto nutnost uchazeči prokázali…
(1) Právnická nebo
fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její
činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v
pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.
(2) Běžnými úkoly vyplývajícími z
předmětu činnosti právnické nebo fyzické osoby se rozumí úkoly přímo
související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností
podle zvláštních právních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba
provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro
jejich výkon, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.
(3) Povinnost stanovená v odstavci 1 neplatí v
případech, kdy plnění běžných úkolů
a) zajišťuje fyzická osoba sama nebo s
pomocí svého manžela nebo dětí, nebo právnická osoba prostřednictvím svých
společníků nebo členů,
b) zajišťuje právnická nebo fyzická
osoba dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce (§ 66), nebo
c) právnická nebo fyzická osoba
svěří jinému zaměstnavateli.
(4) Plnění běžných úkolů podle odstavce 3 písm. c)
lze svěřit jen zaměstnavateli, který má činnosti (úkoly), které mu mají být
svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými
zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle
zákoníku práce.
CO Z TOHO VYPLÝVÁ?
Plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti by měl zaměstnavatel zajišťovat svými zaměstnanci, které zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle ZP. Výjimkou jsou případy, kdy si úkoly zajišťuje fyzická osoba sama nebo za pomoci spolupracujících osob, nebo pokud jsou zajišťovány dočasně přidělenými zaměstnanci od agentury práce, nebo jsou svěřeny jinému zaměstnavateli.
„Běžnými úkoly“ se rozumí úkoly
související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb. Tzn., že jsou to
činnosti, které má zaměstnavatel zapsány v obchodním rejstříku nebo
živnostenském listu.
Např. v živnostenských listech je uvedena činnost „výroba hutního
materiálu“ a „obchodní činnost“. V tomto případě by tato firma měla výrobu
hutního materiálu zajišťovat svými zaměstnanci, nebo zaměstnanci od agentury práce
nebo jinou firmou, která má jako předmět podnikání výrobu hutního materiálu a
výrobu bude zajišťovat svými zaměstnanci, které zaměstnává v pracovněprávních
vztazích…
POZOR: za běžné úkoly výše uvedené
firmy se ale nepovažují např. účetní práce, doprava, údržba nebo úklid, protože
tyto činnosti nemá zapsány v obchodním rejstříku (živnostenském listu). Tyto
práce si může nechat dělat dodavatelsky od jiné firmy.
Pokud plnění běžných úkolů svěřím jinému zaměstnavateli, musí mít tento zaměstnavatel úkoly jemu svěřené
Tzn., že si již nebude možné najmout firmu, která
nám na práci dodá Ukrajince nebo Slováky, pokud je tato firma nebude zaměstnávat v
pracovněprávních vztazích
Tato změna by měla omezit tzv. „švarcsystém“, kdy pro
zaměstnavatele, který má jako předmět činnosti „stavební práce“, pracují
zedníci s živnostenským listem a svou práci mu fakturují. Obdobně u úklidové firmy
pracují uklizečky se živnostenským listem apod. Rovněž by mělo dojít k omezení
tzv. „mezinárodního pronájmu pracovní síly“, kdy naší firmě dodala cizí
firma „lidi“ a my jsme jejich práci řídili a peníze zasílali této firmě …
Švarcsystém bude i nadále využíván např. u účetních prací, které si může
zaměstnavatel nechat dělat dodavatelsky.
Obě tyto změny by měly přinést více peněz do „státní pokladny“,
protože úniků od plateb pojistného bude u zaměstnanců podstatně méně než u
podnikatelů. Např. když stavební firma bude zedníky zaměstnávat, tak za ně
musí odvést i pojistné 35%, které hradí zaměstnavatel (26% sociálka a 9%
zdravotní). Zedník na živnostenský list tolik nikdy neodvedl, protože měl kromě
příjmů i výdaje, které mu snížily základ pro pojistné i pro daň…
POZNÁMKA: zde bude zajímavé sledovat,
jak se úřady práce postaví k tzv. subdodávkám, kdy např. část stavebních prací
zajišťuje pro stavební firmu elektrikář - fyzická osoba se živnostenským listem.
Toto už nebude tak jednoduché, jako u zedníka s živnosťákem, který má jen
zednickou lžíci a vše ostatní mu dodala firma, která si ho najala… Tento
elektrikář si může zajišťovat vše potřebné sám… Bude to porušení zákona či
nikoliv?
Pokud bude porušena zásada, že plnění běžných úkolů musím zajistit svými zaměstnanci, které zaměstnávám v pracovněprávních vztazích, bude se jednat o tzv. „nelegální práci“ uvedenou v § 5 písm. e) zákona, za kterou může úřad práce uložit pokutu až do 2 miliónů korun.
Tento § umožňuje uchazeči, aby pobíral podporu v
nezaměstnanosti a přitom si přivydělával, buď v pracovním nebo služebním poměru
(činnost vykonávána v rozsahu kratším než polovina stanovené týdenní
pracovní doby a odměna nižší než polovina minimální mzdy), nebo na základě
dohod mimo pracovní poměr (za období, na které byly dohody sjednány, musí být měsíční
odměna nebo průměrná měsíční odměna nižší než polovina minimální mzdy).
Jelikož tito přivydělávající si uchazeči budou muset rozsah činnosti
a výši přivýdělku doložit, bude třeba jim vystavit potvrzení.
Pravděpodobně budou vydány tiskopisy, na kterých by se výše odměny a rozsah
činnosti potvrzoval.
Zaměstnavatel je povinen do 10 kalendářních dnů
oznámit příslušnému úřadu práce volná pracovní místa a jejich charakteristiku a
neprodleně, nejpozději do 10 kalendářních dnů, oznámit obsazení těchto míst.
Volnými pracovními místy se rozumí nově vytvořená nebo uvolněná
pracovní místa, na která zaměstnavatel zamýšlí získat zaměstnance. Tato
definice volných pracovních míst dává prostor zaměstnavatelům, aby povinnost jejich
hlášení neplnili, pokud nebudou chtít zaměstnance z úřadu práce…
Lhůta pro oznámení počíná běžet dnem následujícím po vytvoření,
uvolnění nebo obsazení pracovního místa.
Osoba se zdravotním postižením nahrazuje dosud
používaný termín „osoba se změněnou pracovní schopností“.
Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou
a) orgánem sociálního zabezpečení uznány plně
invalidními (dále jen "osoby s těžším zdravotním postižením"),
b) orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně
invalidními,
c) rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení uznány
zdravotně znevýhodněnými (dále jen "osoby zdravotně znevýhodněné").
Tzn., že nově je osobou s těžším zdravotním postižením vždy
poživatel plného invalidního důchodu (dosud ne všichni poživatelé plného
invalidního důchodu byli osobou se ZPS). Zdravotní postižení se bude prokazovat
potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení - tzn. rozhodnutí o
přiznání ID, ČID nebo o tom, že je osobou zdravotně znevýhodněnou. Tyto osoby se
potom budou započítávat na plnění povinného podílu osob se zdravotním postižením
(viz výklad k § 81).
POZNÁMKA: vzhledem k tomu, že někteří
zaměstnanci mají dosud potvrzení, že jsou osobou se ZPS, je třeba je podle
přechodného ustanovení pod bodem 7 považovat za osoby se zdravotním postižením po
dobu platnosti tohoto rozhodnutí, maximálně však po dobu 3 let ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
Např. zaměstnanec, který má časově neomezené potvrzení, že je
občanem se ZPS, bude považován za občana zdravotně znevýhodněného maximálně do
30. 9. 2007. Po tomto datu by si měl přinést rozhodnutí OSSZ o tom, že je osobou
zdravotně znevýhodněnou.
Stejný postup by se uplatnil u osob, které byly OSSZ uznány za osoby
se ZPS s těžším zdravotním postižením a nejsou podle posudku orgánu sociálního
zabezpečení uznány plně invalidními. Za osoby s těžším zdravotním postižením
by se považovaly po dobu platnosti tohoto rozhodnutí, maximálně po dobu 3 let ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. max. do 30. 9. 2007) - viz bod 8 přechodných
ustanovení.
V dalším textu je „osoba se zdravotním postižením“ uváděna jako
„osoba se ZP“.
Zaměstnavateli, který zaměstnává více než 50% osob se ZP poskytuje úřad práce příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Výše příspěvku činí
Průměrná mzda za I. až III. čtvrtletí 2003 byla 16321
Kč.
Příspěvek se poskytuje čtvrtletně zpětně na základě žádosti zaměstnavatele.
Součástí žádosti je doložení celkového průměrného přepočteného počtu všech
zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se ZP nebo osobami s těžším
zdravotním postižením.
Způsob výpočtu průměrného přepočteného počtu zaměstnanců stanoví
MPSV prováděcím předpisem.
Podle § 80 jsou zaměstnavatelé povinni při
oznamování volných míst na úřady práce uvádět, zda se jedná o místa vhodná pro
osoby se ZP, dále by měli zaměstnavatelé rozšiřovat podle svých podmínek možnost
zaměstnávání osob se ZP, vést evidenci zaměstnávaných osob se ZP a vést evidenci
pracovních míst vyhrazených pro osoby se ZP.
Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru
jsou povinni zaměstnávat osoby se ZP ve výši povinného podílu těchto osob na
celkovém počtu zaměstnanců. Povinný podíl činí i nadále 4%. Způsoby
plnění povinného podílu se rovněž výrazně nezměnily a jsou tyto:
a) zaměstnáváním v pracovním poměru,
b) odebíráním výrobků nebo služeb od
zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou
osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto
zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků chráněných dílen provozovaných
občanským sdružením, státem registrovanou církví nebo náboženskou společností
nebo církevní právnickou osobou nebo obecně prospěšnou společností, nebo
zadáváním zakázek těmto subjektům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob
se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a
nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám, nebo
c) odvodem do státního rozpočtu,
nebo vzájemnou kombinací způsobů uvedených v písmenech a) až c).
Jediné, co se výrazně změnilo oproti dosud platnému zákonu o
zaměstnanosti je výše odvodu do státního rozpočtu, který bude činit 2,5
násobek průměrné měsíční mzdy za I. až III. čtvrtletí kalendářního roku,
v němž povinnost plnit povinný podíl vznikla. Dobrou zprávou je, že podle
přechodného ustanovení pod bodem 9. se plnění povinného podílu osob se ZPS za
rok 2004 provede podle znění zákona o zaměstnanosti platného do 30. 9., tzn., že
za rok 2004 činí výše odvodu pouze 1,5 násobek průměrné mzdy…
Metodiku pro výpočet průměrného ročního přepočteného stavu
zaměstnanců a výpočtu plnění povinného podílu vydá MPSV prováděcím předpisem.
Předně je třeba uvést, že za zaměstnance ze zahraničí (dále jen „cizince“) se pro účely zaměstnávání nepovažuje fyzická osoba, která je státním občanem ČR nebo občanem EU případně jeho rodinným příslušníkem! Tzn., pokud nastoupí do zaměstnání občan EU nebo jeho rodinný příslušník, má zaměstnavatel pouze povinnost toto oznámit úřadu práce nejpozději v den nástupu. Při skončení tohoto zaměstnání je povinnost toto oznámit do 10 kalendářních dnů od skončení zaměstnání (§ 87). Takže další text se vztahuje pouze na občany „zbývající části světa“…
Zaměstnavatelé mohou na základě povolení
příslušného úřadu práce získávat zaměstnance ze zahraničí na volná pracovní
místa, na která nelze přijmout uchazeče o zaměstnání. Tzn., že cizincem mohu
obsadit volné pracovní místo až tehdy, pokud se mi jej nepodaří obsadit uchazečem o
zaměstnání z ČR nebo ze státu EU…
Povolení k získávání cizinců vydává příslušný úřad práce
na základě písemné žádosti zaměstnavatele. Povolení se nevyžaduje, pokud cizinec
vykonává jako společník, člen družstva, statutární orgán nebo člen
statutárního orgánu společnosti nebo družstva pro tyto práce, které jsou
předmětem činnosti obchodní společnosti nebo družstva. Např. o povolení nebude
zaměstnavatel žádat pro společníka s.r.o. z Ukrajiny nebo člena představenstva
družstva z Izraele.
Žádost o vydání povolení k zaměstnání cizince podává žadatel
nebo jeho budoucí zaměstnavatel úřadu práce před jeho vstupem na území ČR.
Povolení se vydává na dobu maximálně jednoho roku a může se prodlužovat i
opakovaně, vždy však nejdéle na dobu jednoho roku. Žádost zaměstnavatele o
povolení k získávání cizinců i žádost cizince o vydání povolení k zaměstnání
nebo jeho prodloužení podléhají správním poplatkům (zákon 368/92 Sb. o správních
poplatcích).
Cizinec může být přijat do zaměstnání jen tehdy, má-li platné povolení
k zaměstnání a platné povolení k pobytu. Výjimkou jsou společníci a
členové statutárních orgánů uvedení výše, dále cizinci s povoleným trvalým
pobytem, rodinní příslušníci člena diplomatické mise a cizinci, jejichž výkon
práce nepřesáhne 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích nebo celkem 30 dnů v
kalendářním roce, jde-li zároveň o umělce, sportovce, pedagogické pracovníky nebo
studenty do 26 let věku (v § 98 jsou uvedeny ještě další skupiny osob…). U těchto
skupin se vyžaduje pouze povolení k pobytu a zaměstnavatel je musí nahlásit na úřad
práce.
Co všechno musí obsahovat žádost cizince o povolení zaměstnání na
území ČR najdete v §§ 89 až 101.
Zaměstnavatel je povinen vést evidenci občanů EU a
všech cizinců, které zaměstnává nebo kteří jsou k němu vysláni k výkonu práce
zahraničním zaměstnavatelem. Evidence obsahuje tyto údaje:
a) identifikační údaje cizince,
b) adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek,
c) číslo cestovního dokladu a název orgánu, který jej vydal,
d) druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnání
vykonáváno,
e) pohlaví osob
f) zařazení podle odvětvové klasifikace (OKEČ)
g) nejvyšší dosažené vzdělání a vzdělání požadované
h)dobu, na kterou jim bylo vydáno povolení k zaměstnání a na kterou jim byl
povolen pobyt
i) den nástupu a den skončení zaměstnání popřípadě vyslání.
Údaje o cizincích lze sdělovat jen úřadu práce. Jinak pouze se souhlasem
těchto osob nebo v případech, kdy to stanoví zvláštní zákon nebo mezinárodní
smlouva.
Dítětem se pro účely zákona o zaměstnanosti
rozumí fyzická osoba
a) mladší 15 let, nebo
b) starší 15 let, pokud nemá ukončenou povinnou školní docházku, a to
až do doby jejího ukončení.
Tyto děti mohou vykonávat pouze uměleckou, kulturní, sportovní a
reklamní činnost. I o povolení této činnosti se musí žádat úřad práce.
Tato změna byla promítnuta i do ZP (DIS 11/04) a
vyplývá z ní, že po 1. 10. 2004 nebude moci pracovat dítě starší než 15 let,
pokud nebude mít dokončenu povinnou školní docházku.
Kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti vykonávají
úřady práce, MPSV a v oblasti zaměstnávání cizinců celní úřady.
Úřady práce kontrolují dodržování pracovněprávních předpisů,
dodržování kolektivních smluv a vnitřních předpisů v částech, ve kterých
mohou být individuální nároky zaměstnanců upraveny výhodněji. Za
pracovněprávní předpisy se považují právní předpisy o zaměstnanosti a
právní předpisy, z nichž vznikají účastníkům práva nebo povinnosti z
pracovněprávních vztahů (v poznámce se uvádí například zákoník práce,
zákon o mzdě, zákon o platu a zákon o cestovních náhradách, ale můžou kontrolovat
i dodržování prováděcích nařízení vlády k těmto zákonům).
Ministerstvo práce kontroluje plnění dohod o poskytnutí hmotné podpory
na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpory na rekvalifikaci nebo
školení.
Zákon rozlišuje, zda se jedná o přestupek u fyzické osoby nebo správní delikt u právnické osoby. Sazby za přestupky i správní delikty se však nijak výrazně neliší, tzn., že
Toto je konec první části našeho komentáře k zákonu o zaměstnanosti, která se týká povinností zaměstnavatele. V příštím čísle najdete změny, týkající se výše podpory apod.